Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době vychází pro velký úspěch v opakovaném vydání.
Doba přeje pohybu. Těkáme z místa na místo, ze vztahu do vztahu a z webu na web. I student teologie se nechává nést proudem, dokud nepotká záhadného starce, jenž se mu stane samozvaným průvodcem na cestě. Nepřipraven, ještě v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce, je nucen podniknout výpravu napříč staletími a kontinenty, až k pouštním otcům na Saharu, ale především do vlastního nitra: „Cílem je milovat Boha, milovat bližního – to je brána do věčnosti. … Milovat nebudeš, dokud nebudeš mít čisté srdce – svobodné od neřestí, prázdné od zlých vášní. K čistému srdci dojdeš jen stálostí myšlenek, pozorností k vnitřním pohybům ve své duši. A dokud se neuvážeš k nějakému životnímu stavu a k nějakému konkrétnímu místu, budou tě zaměstnávat pouze pohyby vnější. Budeš hledat řešení v útěku jinam, ve změně klimatu nebo povolání, a prchneš vnitřnímu zápasu. … Cíl je nebe, cestou do nebe láska, cestou k lásce čistota srdce, cestou k čistotě srdce setrvání ve vnitřním zápase a cestou k vnitřnímu zápasu vnější připoutání k místu a životnímu stavu.“

Štěpán Smolen (*1983) pochází z Českého Krumlova. Ve školce se naučil zavazovat si tkaničky jako poslední. Přijímačky na základní školu udělal až napodruhé. Řidičák napočtvrté. Absolvoval Ústav filozofie a religionistiky na Filozofické fakultě UK v Praze. Aby pak s touto kvalifikací nezhynul hlady, živil se jako ošetřovatel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Vstoupil do semináře, vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK a stal se knězem litoměřické diecéze. Působí v Mladé Boleslavi. Podle tvrzení svého psychiatra nikdy nebyl na Sahaře.

Vydavatel: KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ