Terezie Martinová žila ve Francii v druhé polovině 19. století (1873–1897). Byla nejmladší z početné rodiny, kde ovšem několik dětí zemřelo; zůstaly jí čtyři starší sestry. Velice záhy se „probudila“ ve víře a začal ji přitahovat zasvěcený život.
V pouhých patnácti letech vstoupila na Karmel v Lisieux, kde přijala řeholní jméno „Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře”. Postupně objevovala, že Bůh je milosrdný a plný lásky, kterou touží rozlévat do srdcí všech lidí. Když jako velmi mladá vážně onemocněla, představená kláštera (její rodná sestra) ji
vybídla, aby sepsala vzpomínky na jejich společné dětství a jak ji Pán v životě vedl, čemu ji učil. Tak vznikla slavná kniha Příběh jedné duše, která dodnes oslovuje lidi po celém světě.
Krátce před smrtí slíbila, že bude z nebe posílat „déšť růží“ – déšť milostí: proto se dnes znázorňuje nejčastěji s růžemi. Zdálo by se, že mladičká karmelitka bude záhy zapomenuta, ale Bůh měl jiné plány. Vbrzku byla svatořečena a prohlášena patronkou misií. A jako by té slávy nebylo dost, v roce 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou církve – což znamená, že „svatá Terezka“ má prorocké charisma a její poselství je důležité a objevné pro celou církev.

Dupuy, Coline; Perconti, Davide; Rizzato, Francesco

Vydavatel: DORON